Minimální preventivní program DÚM, DDŠ, SVP a ZŠ Ostrava v oblasti primární, sekundární a terciární prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů.

Při tvorbě programu, který je základní strategií prevence předpokládáme, že prevence sociálně patologických jevů je vlastní náplní jednotlivých úkolů školských zařízení institucionální péče a preventivně výchovné péče a jednou z jejich hlavních funkcí.
 
 
 Faktory, představující u dětí riziko
 
Prvním rizikovým faktorem je samotný nedobrovolný vstup dítěte do zařízení, který je vnímán jako trest a motivace k jakékoliv změně především v počátečních (adaptačních) fázích je u části dětí velmi nízká.
Opakem může výjimečně být riziko hospitalismu, tedy stavu velmi dobré adaptace na umělé podmínky ústavní výchovy, který následně může snižovat schopnost jedince adaptovat se na prostředí mimo zařízení po ukončení ústavní péče.
U části dětí přetrvává zvýšené riziko recidivity jako důsledek pravidelných kontaktů s problematickým a leckdy delikventním rodinným prostředím. Jejich rodinný model jako systém vztahů, komunikace, získaných životních strategií a vztahu k řádu a povinnostem je ve zvýšené míře funkční pouze v sociálním prostoru dané rodiny, komunity. Dítě potom může selhávat při střetu s majoritním systémem a jeho pravidly. 
V období adolescence se stává určitým rizikem i zvýšená potřeba sexuálního partnera. Sexualita nabývá na významu a tvoří nedílnou součást jejich života. Díky ústavní výchově může být zvýšen počet situací vedoucích k náhradnímu sexuálnímu uspokojení. V tomto typu zařízení i zcela běžné životní situace, jako je utváření a udržování partnerského či sexuálního vztahu s opačným pohlavím, mohou znesnadňovat pedagogickou práci. Část dětí má sníženou schopnost či jsou zcela neschopni adekvátně řešit vzniklé vztahové potíže či potíže sexuálního charakteru.
Značným rizikovým faktorem je blízkost a snadná dostupnost zvýšeně rizikových faktorů a situací ve městě Ostrava a okolí, což adekvátně zvyšuje u dětí riziko trestných činů, útěků (snadnější dopravní obslužnost obyvatel města) a nákup, distribuce a zneužívání návykových látek.
Nedílnou součástí rizikových faktorů je také možná životní strategie a vztah k řádu a pravidlům pedagogického i nepedagogického personálu, který nemusí být vždy ve shodě s potřebami klienta a zakázkou společnosti. Zde je v rámci prevence už dopředu kladen důraz na výběr profesně i osobnostně kvalitního pedagogického personálu.
Všechny zmiňované faktory mohou zvyšovat riziko rozvoje poruchy osobnosti, ať již na podkladě hereditární zátěže, deprivace či subdeprivace v raném dětství nebo jako důsledek dlouhodobého zneužívání návykových látek. V důsledku by to mohlo následně znamenat snížení reálné možnosti úspěšného začlenění jedince do společnosti po odchodu ze zařízení.
DÚM musí také flexibilně reagovat a v rámci svých možností předcházet rizikům v podobě mnohdy nedostatečné po-ústavní péče. Z ústavní výchovy odchází část dětí ještě sociálně nezralých s nízkou odbornou připraveností a tím sníženou schopností obstát na trhu práce. Jako problém se ukazuje i neschopnost či snížená schopnost dětí plánovat a hospodařit s penězi. V případě, kdy děti nemají funkční rodinné systémy, které jim saturují potřebu sounáležitosti, lásky, bezpečí a vlastní hodnoty, vstupují po ukončení ústavní výchovy do prostředí sociálního vyloučení, nejistoty a samoty.
 
Nejčastější rizikové oblasti
 
Nejčastější rizikové oblasti a stěžejní oblasti pro preventivní a preventivně - výchovnou péči v oblasti negativních jevů vymezené na základě informací od klientů a jejich reálných potřeb:
 
- užívání a zneužívání návykových a psychotropních látek;
- školní docházka (záškoláctví);
- útěky;
- zvýšená agresivita, násilí, extremismus, intolerance;
- trestná činnost (přečiny a zločiny);
- finanční negramotnost, gamblerství;
- rizikové sexuální chování;
- šikana, kyberšikana;
- rizikové chování v oblasti dopravy, sportu a volnočasových aktivit;
- sebepoškozování.
 
Koncepce prevence v DÚM, DDŠ, SVP a ZŠ Ostrava, v souladu s platnými předpisy a pokyny MŠMT, považuje za prioritní ošetření těchto oblastí:
 
 
1) Vytvoření a udržení příznivého psychosociálního klimatu zařízení s pozitivním vlivem na děti.
 
Za prioritní považujeme:
 

• Pomoc svěřeným dětem v obtížných životních situacích.
• Nabídku spolupráce dítěti i při odmítnutí pomoci řešit obtížné životní situace.

• Podporu v překonávání životní krize.

• Ochranu před mnohdy nepříznivým vlivem patologického vztahu v rodině.

• Podporu aktivního zvládání tíživých životních situací dětí.

• Postoji a přístupy pracovníků respektovat dynamické vlastnosti osobnosti svěřených dětí.
• Přijetí osobnostních vlastností svěřenců, za které jsou obecně odmítáni a jejich případná korekce
• Nabídku akceptovatelných vzorců chování pomocí aktivního sociálního učení.
• Posílení sebedůvěry a akceptace sebe sama.
• Pokusit se o navrácení důvěry dětí v okolní svět (zejména svět dospělých).
• Kompenzaci a reparaci citové deprivace dětí.
• Pracovat se selháváním dítěte.
• Snahu o vyvolání aktivní úlohy dítěte při skupinových a terapeutických aktivitách.

• Kontakt s dětmi nejen verbální, ale především pocitový.

2)  Uplatnění metod aktivního sociálního učení, diferencovaných podle věkových kategorií a osobnostních zvláštností dětí.
 
 Uplatnění těchto metod a prvků v našem zařízení zajišťuje Individuální program rozvoje osobnosti, či Individuální výchovný plán, zpracovaný pro každé dítě. Ten je směřován v duchu standardů vzdělávání v oblasti „zdravý životní styl“ k překonání obtíží, pro které se dítě ocitlo v ústavní výchově či je mu poskytována preventivně – výchovná péče. Uplatnění a aplikace metod a obsahu vzdělávání v oblasti zdravý životní styl je praktikováno při všech formách vzdělávání dětí (v DÚM v  diagnostických třídách, v DDŠ v Základní škole, v SVP při vzdělávání dle individuálních plánů klientů, viz jednotlivé ŠVP). A dále také při všech výchovách mimo vyučování a terapeutických aktivitách (skupinových i individuálních, připravovaných a vedených psychology zařízení, speciálními pedagogy - etopedy a vychovateli – viz. Školní vzdělávací programy pro výchovný úsek).
 
 
Cílem je:
 Aby děti před umístěním, přemístěním či propuštěním z ústavní péče či odchodem z internátního preventivně – výchovného pobytu lépe znaly a uměly

• pojmenovat základní návykové látky a jejich účinky na lidský organizmus 
• orientovat se v problematice závislosti
• znát základní právní normy
• vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku
• zdravě posilovat své sebevědomí
• správně se rozhodovat, umět odmítat
• zaujímat zdravé životní postoje
• orientovat se v problematice sexuální výchovy
• bránit se různým formám násilí a vědět, kde hledat pomoc
• zvládat základní sociální dovednosti
• vhodně nakládat se svým volným časem